Chinaski: Jsme špatní milovníci…aut

Chinaski nedávno vydali DVD, na kterém zachytili loňský koncert s netradiční scénou od stage designéra Simona Sidiho. A plánují dál, na podzim chystají do Lucerna Music Baru tři večírky, kde se bude slavit koncert číslo tisíc. V rozhovoru ale Michal Malátný s Františkem Táborským nemluvili jenom o muzice. Řeč přišla i na auta...a motorky.

Vydáváte DVD, jehož název 26 hříchů odkazuje na jednu z novějších písniček 7 hříchů. Jaký byl váš poslední hřích?
Michal Malátný: Já teď sekám latinu
František Táborský: Všichni teď sekáme latinu. Možná právě proto jsme DVD pojmenovali 26 hříchů.

Na DVD je zaznamenaný loňský pražský koncert v Tesla areně. Proč by si DVD měli koupit i ti, kterým stačí vidět a slyšet vás živě a nepotřebují se k představení vracet na DVD?
M. M.: Kromě koncertu je tam i dokument o natáčení desky.
F. T.: Na DVD jsou i klipy Spáč, Šatna a Kérka, které se vztahují k poslední desce Není na co čekat. Mezi písničky jsme zařadili krátké 20vteřinové vstupy. Komentují přípravy koncertu a prozrazují něco ze zákulisí kapely.

Loňské halové turné jste vyměnili za komornější turné po klubech. Využíváte i na něm scénu, kterou vám pomáhal vymýšlet americký stage designer Simon Sidi?  
M. M.: Jasně. Sice teď jezdíme po okresních městech a tamních kulturních domech, ve kterých hrajeme už leta, ale s sebou jsme vzali zmenšenou scénu z halového turné. Stejný je i playlist, přehrajeme novou desku plus nějaké hity.

Na aktuálním turné vám předskakuje Katarína Knechtová. Máte nějakou společnou skladbu?  
M. M.: Zatím ne. Ale třeba to ještě vyjde. Řekli jsme si, že případnéhu společnému hraní dáme volný průběh.  

Jak jste se vlastně s Katarínou dali dohromady?  
M. M.: Kamarádíme se dlouho, moc se nám líbí, jak dělá muziku. Zpěvačky, které by si byly schopné samy písničky napsat, složit, zaranžovat, v Čechách prostě nejsou. Lidi Katarínu berou, třeba na posledním koncertě pár holek vyvolávalo, že Katarína je jednička.

Katartína je Slovenka. Chtěli byste turné absolvovat s nějakou českou písničkářkou?  
M. M.: Napadá mě jediná zpěvačka, Lenka Dusilová. Obdivuju ji.

Mluvili jste o tom s ní?
M. M.: Ne. Známe se, potkali jsme se mnohokrát, ale návrh na spolupráci nikdy nepadnul. Mám ale pocit, že Lenka si v poslední době plní svoje tajná hudební přání (spolupracovala například s klarinetovým kvartetem Clarinet Factory, zpívala na komorní desce Ty Lidi Jaryna Janka), takže po hraní ve sportovní hale asi nijak moc netouží.

Nedávno jste hráli na dni otevřených dveří mladoboleslavské škodovky, kam přišlo 50 tisíc lidí…
M. M. + F. T.:…my jsme tomu taky nevěřili.

Kde jste hráli?
F. T.: Na obrovském parkovišti. Škodovka slavila 20 let spojení s Volkswagenem, takže otevřela veřejnosti svou přísně střeženou továrnu. Dopoledne se do ní nahrnulo 50 tisíc lidí, všude kolem kolabovala doprava.
M. M.: Ale aby nedošlo k mýlce, na nás tam v jedenáct dopoledne bylo pět tisíc lidí.

Je rozdíl hrát pro pět a dvanáct tisíc lidí, jak se vám povedlo před pěti lety v T-mobile areně? 
M. M.:  Nijak zásadní, už je to prostě velký koncert. Já ale mívám daleko větší trému na malých koncertech; ve chvíli, kdy stojí lidi dva metry přede mnou, začínám být nervózní. Je to emotivnější.

A taky zodpovědnější vůči skalním fandům, kteří poznají každou chybu nebo změnu.  
M. M.: Normální lidi chybu ani nepostřehnou, tihle skalní fandové ale dobře poznají, kdy jsme v pohodě. Na druhou stranu zase ocení, když zahrajeme nějakou starší písničku. Třeba teď na turné, poslední tři koncerty v Bratislavě, Děčíně a Jičíně byly za dlouhou dobu nejlepší, co jsem zažil. A to nehrajeme ani Tabáček, ani Kláru!

To vám projde?  
M. M.:  Občas někdo něco zakřičí, ale jde to i bez nich. Mám radost, že nejsme kapela jednoho dvou hitů, které budeme muset drtit do konce života.

Chinaski – Tabáček

Ještě zpátky k autům. Do kin se nedávno dostaly Autopohádky, animovaný film, ke kterému jste dělali muziku. Liší se jejich soundtrack od Autopohádek, které jste vydali v letech 2004 a 2008?
M. M.:  Liší, ale ne zásadně. Je na něm scénická hudba a několik motivů z naší poslední desky. Zhruba třetina je nově nahraná, dvě třetiny tvoří starší nahrávky.

Autopohádky dostaly od uživatelů filmového portálu Csfd.cz necelých 50 %. Diváci jim vyčítají zmatenou dramaturgii, nevědí, pro koho jsou, jestli pro děti, nebo pro dospělé. Vzali byste na Autopohádky svoje děti?
M. M.:  Já bych děti vzal. Od začátku jsme chtěli, aby byly Autopohádky pro kluky i holky, proto je v první pohádce víla, ve druhé princezna. Řemeslně jsou udělané perfektně, je ale pravda, že jim chyběl dramaturg.
F. T.: Souhlasím, že to chtělo dramaturgický zásah.  
M. M.: Jiří Marek ty pohádky ale takhle napsal. Jsou pro děti, zároveň je v nich ale spousta věcí pro rodiče. Když jsme je namlouvali a hráli v divadle, vždycky bavily jak malé, tak velké, což nám přišlo super.  

Jaký máte vlastně vztah k autům?
M. M.: Když hrajete v kapele, trávíte život na cestách. Takže já jsem o vztah k autům přišel. Řidič jsem špatnej, nerad řídím a o auta se nestarám. Už jsem  jedno zadřel, většinou vůbec nesleduju, co mu chybí a co potřebuje. Nejsem správný milovník aut.

Chinaski – Duše z gumy (singl z desky Písničky z filmu Autopohádky)

http://www.youtube.com/watch?v=awAgAgY-sX4

Neměli jste nikdy chuť pořídit si veterána?
M. M.: V garáži mám 40 let starýho forda. Sbalil jsem v něm svoji ženu, je to vrak za pár tisíc, ve kterém jsem strávil báječných pět let života. Jednou bych ho zase chtěl dát dohromady…

…a oslavit v něm diamantovou svatbu.
M. M.: Třeba. Myslel jsem, že to bude hodobóžový auto, který vytáhnete jednou za čtvrt roku a v neděli se v něm projedete.
F. T.: Největší fanda aut byl Pavel Grohman, který Autopohádky do kapely jakožto oblíbené příběhy z mládí přinesl. Pavel měl starý BMW, snil o Porshi 911, skládal o tom písničky.
M. M.: On byl do aut blázen. A bohužel pak i do motorek.

Chinaski jsou teď na turné, které volně přejde do letního festivalového hraní. Jaké máte plány na podzim?
V září volno. A na podzim budeme hrát v Praze. Spočítali jsme si, že se blížíme ke koncertu číslo tisíc. V domovském Lucerna Music Baru proto plánujeme udělat trojkoncert, vystoupení s čísly 999, 1000 a 1001.

Budou to koncerty akustické, nebo elektrické?
M. M.: Naplno, elektricky!

Alespoň jeden by ale mohl být akustický. Takový koncert pro holky.
M. M.: To nás taky napadlo. Ale holčičí koncert si asi necháme na jinou akci.