Charlie Straight, kluci, na které musí být rodiče pyšní
Včerejší koncert třineckých objevů Charlie Straight, kapely, která letos na hudebních cenách Anděl získala tři sošky, byl zážitkem. Ne snad, že by indie poprock v podání Charlie Straight neměl v České republice konkurenci. Jde o to, že takhle radostnou kapelu už naše země dlouho neviděla.
Zní to tak trošku jako pohádka nové doby. Čtyři kluci z Třince, kterým je – kromě bubeníka Pavla Pilcha – jen něco málo přes dvacet, založili kapelu, aby tři roky poté v hlavním vysílacím čase na televizi Nova přebrali hudební ceny Anděl za povedenou debutovou desku She´s a Good Swimmer (2009), objev roku a klip k písničce Platonic Johny. Dva měsíce nato naplnili téměř k prasknutí pražský Palác Akropolis, a ten s nimi hodinu a půl zpíval slovo od slova všechny anglické texty.
Kdo tady má radost? Všichni!
Včerejší koncert Charlie Straight byl výjimečný, stejně jako celá dosavadní kariéra kapely. Výjimečný čirou radostí z muziky, z úspěchu i z toho, že fanoušky baví to, do čeho talentovaná kapelavkládala uplynulé dva roky všechnu energii.
Jedním z hlavních lákadel koncertu měl být křest klipu k písničce Upside Down plus kmotr Meky Žbirka. Na křest ale došlo až v závěru koncertu, Žbirka navíc nezazpíval ani sám, ani s Charlie Straight. Škoda, mohl to být sympatický duel generací. Nota bene, když se kapela netají tím, že muzika i kosmopolitní život Žbirky je jim blízká. Tohle, spolu s počátečními problémy se zvukem, ale bylo jen malé a jediné minus celého večera.
Rozhovor na Kouli: Charlie Straight: Navazujeme na The Beatles…
Recenze na Kouli: Charlie Straight připlavali s první deskou…
Publikum se pod taktovkou frontmana Alberta Černého bavilo od prvních tónu úvodní Love Factory, která vystřelila ze setmělého pódia. Albert v červených úzkých džínách pobíhal po stagi sem a tam, jako pavouk na gumičce skákal z reprobeden, v You Can kýval na jednotlivé slečny z publika, roztleskával balkony a v každé druhé skladbě nechával zpívat svoje mladičké fanynky, které se funkce sboru ujaly s viditelným potěšením. Co chvíli nezapomněl poděkovat za skvělé přijetí a ve chvíli, kdy radostně vyjekl, že kdyby Charlie Straight mohli hrát v Akropoli i dnes, fanoušci by v takovém počtu určitě přišli znova, nebyl daleko od pravdy.
Koukněte na nadšené přebírání ceny za klip roku na Andělech 2010
Platonic Johny
Charlie Straight do učebích plánů
Kdo by si něchtěl zopakovat takovou party? Při první, neklipové verzi dynamické Upside Down sálem poletovaly bílé nafukovací balonky a spolu s roztančeným publikem to v Akropoli vypadalo jako při natáčení reklamy. Radostně vyzněla i skvělou rytmikou vyzbrojená Try Some Stuff You Don´t Think You Should a přídavková Shall We Have a Baby, kdy sborové lalalala rozesmálo i na balkoně sedící diváky ve věku babiček.
Rozjívené publikum naopak jako u vytržení ztichlo při bluesovém intru ke skladbě Rain (
), jež dvojhlasně a bez nástrojů vystřihli Alber Černý spolu se skvělým klavíristou Michalem Šupákem. Na zapalovače a displeje mobilů došlo při klipovém love songu Your House, který s kapelou odzpívali snad úplně všichni v sále, fanynky se dostaly ke slovu i v milé a závěrečné Bathroom Song. Tu bubeník s baskytaristou vyšperkovali akrobatickou výměnou tamburín.
Charlie Straight a Your House
Charlie Straigh mají výhodu prvního kola. Zažívají úspěch po první desce, hrají první velké koncerty, rozdávají první velké rozhovory, těší se z prvních hudebních cen. Ze všeho, co se kolem nich děje, se ještě pořád upřímně radují.
Kdyby jim jejich upřímnost a opravdovost, na kterou poukazují třeba ve zmiňované You Can, vydržela a kdyby se puberťáci "učili" muziku, emoce s ní spojené a angličtinu na téhle kapele, bylo by to skvělé, skvělé, skvělé.
Charlie Straight + Johny Said the Number
Praha, Palác Akropolis, 1. června 2010