Black Sabbath: Ďábelsky našlapaný návrat
Dealeři extáze a celý koncern Red Bullu jsou ode dneška bez práce. Stačí si totiž koupit nové Black Sabbath. Kapela, která rezignovala na honbu za beaty a samply, elektronickými udělátky a modulátory hlasu, natočila extatickou a neuvěřitelně energickou desku 13.
Zastavte se na chvíli a přestaňte se honit za beaty, samply a modulátory hlasu. Nové album Black Sabbath 13 je živoucím muzeem starých časů, kdy se hudba ještě dělala s tou nejčistší poctivostí.
Do projektu okolo Třináctky, prvního společného alba s Ozzy Osbournem od roku 1978, nešel z původní sestavy jen bubeník Bill Ward, kterého proto nahradil Brad Wilk z Rage Against the Machine. A Ward si teď může trhat vlasy, protože Osbourne, Iommi a Butler s ďábelskými důchodcovskými škleby nakopávají šosy všem a všemu okolo.
Poslechněte si Black Sabbath v Youradiu
Třináctka je totiž esencí energie. Vážně, dealeři extáze i celý koncern Red Bullu jsou ode dneška bez práce. Stačí si koupit nové Black Sabbath, energii svázanou dokonalými kytarovými riffy a bezchybně šlapajícími bicími. Doslova cítíte, jak se vzpíná, třese řetězy, které kolem ní hudebníci utáhli. Celou hodinu udržují Black Sabbath sebe i posluchače v bolestně dokonalém stadiu k neunesení stoupajícího vzrušení, kterému odmítají popustit uzdu. (K extázi a energetickým nápojům tedy přičtěte ještě tantru).
Přesto si Ozzy a spol. dávají pozor, aby přemírou bondáže nezpůsobili frustraci, a několik momentů dovoluje hudebnímu orgasmu propuknout naplno; to když kytara Tony Iommiho přejde od s chirurgickou přesností se opakujícího riffu do dvouminutového sóla, které celý song posouvá zase úplně jiným směrem (God Is Dead?, Damaged Soul).
Sympatické na desce 13 je, že na ní Black Sabbath neudělali ani náznak vstřícného kroku směrem k publiku, které tu během jejich osmnáctileté pauzy vyrostlo. Natočili prostě desku pro fajnšmekry, kteří přesně vědí, co chtějí a jak si to vychutnat; vždyť dvě nejdelší skladby alba – End Of The Beginning (8:05) a lehce baladická God Is Dead? (8:51) – ho bez ostychu otevírají.
Třináctka do diskografie kapely opravdu nepřináší nic převratně nového, místy přímo naopak (zkuste si po sobě pustit Zeitgeist ze 13 a Planet Caravan z legendárního Paranoid (1970)), nicméně i na stará kolena jsou Sabbati pořád ve vynikající formě. A přeci jen, nyní navíc s pořádným zvukem. Kdyby se teď rozhodli definitivně odejít do důchodu, zůstanou tu po nich navýsost spokojení fanoušci, kteří stále dokola protáčející letošní album a 
souhlasně přikyvují heslu „to (skoro) nejlepší nakonec“. Anebo ne. Ať ještě jednu dvě desky zvládnou. Při téhle kvalitě se nikdo zlobit nebude.
Black Sabbath – 13
Vydavatelství: Vertigo, Universal
Celkový čas: 53:36 + 15:13
Seznam skladeb: End Of The Beginning, God Is Dead?, Loner, Zeitgeist, Age Of Reason, Live Forever, Damaged Soul, Dear Father + Methademic, Peace Of Mind, Pariah (Deluxe Edition)