Bílý Byrne, podmanivý Nohavica, úchvatný Parker… Colours se vydařily

zobrazit fotogalerii

Multižánrový hudební festival Colours of Ostrava se od podobných akcí odlišuje nejen svým umístěním v centru velkého města, ale hlavně odvážnou dramaturgií. Rekordní  počet lidí, více než 25 tisíc, tak mohl o víkendu zhlédnout vystoupení hvězd, které by se na běžný rockový festival v Česku asi nedostaly. K hlavním klenotům víkendové přehlídky patřili jazzpopový zpěvák Jamie Cullum, bývalý frontman skupiny Talking Heads David Byrne a saxofonový mág Maceo Parker.

Festival začal už ve čtvrtek vystoupením skladatele filmové hudby Michaela Nymana a společným  koncertem pražských Tata Bojs s korejským Ahn Triem, většina návštěvníků se ale do Ostravy sjela až v pátek, kdy hrál Brit Jamie Cullum. Předvedl přesně to, co od něj diváci čekali: strhující popové písně, výborná jazzová sóla, beatbox i bubnování do klavíru. Cullum je showman a spolehlivě strhne většinu publika, kterým na závěr věnoval  bonbónek v podobě písně Wind Cries Mary, cover Jimi Hendrixe. Později večer doplnili páteční program Asian Dub Foundation. Nabídli energický výkon plný elektroniky a junglových rytmů prošpikovaný ostrým rapem a arabskými motivy. I přes mírnou jednotvárnost ke konci vystoupení  nadšené publikum rozpohybovali. Snad jen tvrzení, že jejich hlavním vzorem je Michael Jackson, si mohli nechat od cesty.

Nová Morcheeba – dobrá Morcheeba
Jon Anderson, bývalý frontman artrockových Yes, vystoupil v sobotu odpoledne jen s akustickou kytarou. A nepřesvědčil.  Největší davy pak v sobotu večer táhly na britskou legendu Morcheebu. Přestože mnozí tvrdí, že bez bývalé zpěvačky Skye Edwards je tahle skupina už dávno za zenitem, písně z posledního alba Dive Deep vyzněly skvěle. U starších, nejbouřlivěji přijatých skladeb jako Blindfold nebo Rome Wasn’t Built In A Day se posluchači vkrádaly vzpomínky na sametový hlas Skye, Nová zpěvačka Manda Zamolo se ale nesnažila svou předchůdkyni napodobit a skladby pojala skvěle a se ctí.
Mercury Rev pak předvedli fascinující postrockové představení, která dalo vzpomenout třeba na nedávný pražský koncert Sigur Rós. Nástrojovým obsazením standardní indie-rocková parta svojí hudbou chvílemi tiše hladila a chvílemi zas útočila na uši posluchačů bouřlivými nářezy. Sobotní pozdní večer pak patřil písničkáři Jaromíru Nohavicovi, který si v domácím prostřední naprosto podmanil publikum. Pozdní noc potom byla svědkem našlapaného elektronického setu britských Stereo MCs.
Nedělní večer byl nejprve zasvěcen Davidu Byrnovi. On i jeho kapela nastoupili na pódium celí v bílém, bílé byly i tanečnice. Jejich kreace sice často absurdně připomínaly televizní pořad Cvičme v rytme, ale to je asi jediná vada na kráse. Nervní funky, africké rytmy, gospelové sbory, to všechno opepřené špetkou elektroniky vygradoval Byrne v předposlední country přídavku.

Další „hrdina“  večera, David Koller, se věnoval hlavně novějšímu repertoáru ze své poslední sólové desky, zazněly ale i nějaké hity z repertoáru Lucie, bohužel často zbytečně unyle.
Úplný závěr festivalu pak patřil úchvatnému výkonu saxofonisty a zpěváka Maceo Parkera. On i jeho doprovodný band předvedli strhující funky jízdu, při které pod hvězdnou oblohou tabčilo celé publikum.

I méně námé kapely byly zajímavé
Nejen známými hvězdami živ je festival, Colours tak nabídy i řadu běžnému posluchači neznámých jmen. Za všechny jmenujme třeba Němce Daniel Benjamina, který střídal tiché pasáže s noisovými stěnami; jeho doprovodná kapela zněla trochu jako The Cure, trochu jako Joy Division, trochu jako Coldplay, kdyby experimentovali s nějakými temnými drogami. Finští KTU zase v hrozivých kostýmech a divné sestavě (tahací harmonika, bicí a desetistrunná kytara s šesti strunami basovými a čtyřmi kytarovými, bubeník a kytarista přitom působili v legendárních King Crimson) předvedli zajímavý psychedelický mix experimentálního hard rocku a The Doors. Colours of Ostrava se dlouhodobě orientují na ethno a world music, zaujala tedy i ohnivá salsa kolumbijských LA-33, bubenickou a vizuální show plnou afrických rytmů a tance předvede guinejský soubor Mamady Keita & Sewa Kan, alžírsko-francouzští Speed Caravan zas do hyponotického rock’n’rollu zapojili specifický zvuk arabské loutny.

Dva očarovali publikum divnosladkými písničkami v mnoha „jazycích“
Kromě prověřených festivalových jmen jako jsou Vypsaná fixa nebo Mňága a Žďorp vystoupila na Colours i řada méně známých českých skupin. Zaujala Prouza,  která v nových písničkách přitvrdila,   svérázný mix tanečních rytmů, jazzu a Pražského výběru předvedla skupina Hi Fi, dub.o.net pepřili svůj dub tu použitím živé kytary, tu třeba samply z nahrávek Gorana Bregoviće. Fascinující výkon pak nabídlo freakfolkové duo Dva, jehož divnosladké skladby zpívané v mnoha různých „jazycích“  publikum očarovaly. Dlouze diváci aplaudovali  i divadelním představením skupiny Vosto5 a Divadla Sklep.

Sečteno a podtrženo: i letošní ročník Colours of Ostrava se vydařil. Před dalším ročníkem ale budou muset organizátoři řešit zapeklitý problém. Více než pětadvacet tisíc diváků je totiž naprosté maximum, které se do stávajícího areálu vejde. V sobotu masivní návštěva koncertu Morcheeby na krátkou dobu zcela zablokovala lávku spojující dvě části areálu festivalu. Snad se tedy najde pro příští rok nějaké řešení, které nabídne dostatečný komfort divákům při zachování festivalu na stávajícím místě v centru Ostravy.