Bad Karma Boy: Vracíme se k tomu, co máme rádi. Už nechceme jen nadávat

Slovenskou skupinu Bad Karma Boy, kterou vydává námi často zmiňované bratislavské Slnko Records, ještě z tuzemských pódií příliš neznáme. Příští rok se to ale může změnit, kapela vydala druhou desku Údolia a kopce a ráda by tu odehrála jak klubové, tak festivalové koncerty. "Nečekáme, že Prahu zbouráme. Naším cílem není sláva, a to ani na Slovensku. Chceme jen dělat dobrá alba, která se budou líbit nám i lidem, jimž důvěřujeme," říká frontman Juraj Marikovič.

Hledal jsem na internetu recenze na vaši novou desku Údolia a kopce, ale našel jsem jenom jednu. Štve vás to?  Jaká je vlastně situace na slovenské hudebně-novinářské scéně?
Z analogových médií jsou u nás relevantní dvě média, Sme a Týždeň. Ty si svou kvalitu roky drží, minimálně Týždeň má v kultuře obrovský záběr, snaží se pokrýt celou slovenskou scénu včetně desek, které vychází u „našeho“ labelu Slnko Records. A internet je takový, jaký je, takže raději si přečteme originální recenzi na zahraniční album na NME. Lokální publicistika trochu ztrácí smysl, pokud tedy daná kapela nehraje například v Bratislavě. 

Články, které o vaší novince vyšly, nicméně mluví pěkně. V jednom z nich říkáte, že album je celistvější než loňský debut Bad Karma Boy. V čem?
První eponymní album jsme složili z různých demonahrávek, které jsem tři roky sbíral a asi dva roky jsme je nahrávali. Byl to víc pokus-projekt, kapela Bad Karma Boy vznikla až v den, kdy jsme odevzdali cédéčko do lisovny. A až potom jsme odehráli první koncerty. Druhé album už jsme tvořili v čase, kdy jsme hráli koncerty, měli interakci s lidmi a věděli jsme, co a jak chceme hrát. Opět to byla studiová práce, ale mělo to jiný drive. Od vymýšlení nápadů po finální mastering to trvalo rok a půl. Proto ta celistvost.

Poslechněte si Bad Karma Boy v Youradiu

Zmínil jste interakci. Znamená to, že se na podobě skladeb podíleli i fanoušci svým názorem?
Nene, šlo spíš o náš subjektivní názor na to, jak lidi na písničky reagovali. Sami jsme věděli, kterým stylem už nechceme jít, že se chceme vzdálit od rockovějších prvků. Ty nám zůstaly jen ve formě živých bicích. 

Možná i proto zní nová deska zastřeněji, využívá víc – řekněme – šedivých odstínů. Pokud bychom první album přirovnali ve filmovém žánru k westernu, dvojka se podobá detektivce.
Slyšeli jsme názor, ze novinka je v pozitivním slova smyslu temnější. My to nazýváme melancholií. Nic zlého ani negativního ale v naší hudbě určitě není.

Na albu Údolia a kopce je i píseň Dunaj

Máte za sebou řadu koncertů. Pomohla vám zkušenost se živým hraním při skládání nových písniček?
Jasně, deska je díky tomu kompaktní. Když jsme se první album snažili nacvičit naživo, bylo to velká sranda. Zjistili jsme, že písničky mají moc vrstev, museli jsme revidovat stopy. Někde jsme napsali tolik partů, že jsme je neměli možnost obsáhnout; při dalším skládání jsme už věděli, že tohle nepřinese nic dobrého. Aktuální deska je proto jednodušší, dávali jsme si pozor, aby skladby fungovaly ve své nejprostší formě. 

To, že Údolia a kopce vyšly rok po debutu, byl záměr?
Je to výsledek práce pozitivní energie z koncertů. Postupně se nakupilo tolik materiálu, že jsme hned mohli udělat album. Kvůli hraní jsme ale ani nevěřii, že to zvládneme. 

V kapele jste tři. Kdo má při skládání co na starost? 
Adela Tihláriková (klávesy): Se základními nápady, jak hudebními, tak textovými, přichází Juraj. Bubeník Peter Hrabě vymýšlí základy pro bicí party a já jsem jakýsi supervisor. Jelikož do toho Jurajovi neustále kecám a často se pak i hádáme, můžeme následně vyderivovat to nejlepší.
Juraj: O všem dost mluvíme, s každým albem se do hry snažíme vtáhnout nové nástroje. Doufám, že těch desek nebudeme mít hodně, protože už nebude jaké nástroje vytahovat. 

Jaké netradiční nástroje vám hrály na debutu Bad Karma Boy?
Měli jsme analogový hammond (speciální klávesy/varhany, pozn. red.), cello, brumli a vibrafon. Hammond a vibrafon jsme nechali a zkusili jsme nově samplované nástroje jako tape-choir, ale i analogové, kalimbu nebo theremin. 

Písničkou Predmestie nás Bad Karma Boy loni zaujali

Více jste tedy experimentovali, než cíleně šli za konkrétním zvukem?
Ano, pouze jsme věděli, že zvuk chceme jednodušší a aktuálnější, blížší tomu, co posloucháme. Do první písničky Deň sa s nocou strieda jsme použili elektronické bubny Roland 808, album tedy otevíráme něčím, co jsme nikdy nepoužili a co se už na zbytku desky neobjeví. Ale jsme rádi, že můžeme písničky zabalit do šatů, o kterých si myslíme, že jsou dobré. 

Když se bavíme o šatech, slušivý kabátek jste ušili už první desce (na fotce vlevo) obalem s obrázkem Jacksona Pollocka.
Když jsme chystali první desku, soustředili jsme se pouze na hudbu, neuvažovali jsme nad tím, že bychom měli mít taky nějaký cover. Najednou ale přišel moment, kdy jsme album museli odevzdat a neměli jsme nic, co by se nám zdálo dobré. V nouzi jsme dostali nápad použít kontrast abstraktního díla proti konkrétní hudbě. U nové desky jsme měli už všechno domluvené, od mixu až po grafický design (fotka vpravo). Stojí za ním Damian Pastirčák, dělal nám i web a logo, díky němu to celé konečně vypadá jako seriozní práce.

Na albu je píseň Unavený, která vypráví příběh osoby samotářské, nestojící o společnost. Je o vás?
Není o mně. Je to takový zvláštní feeling, který mám z některých lidí. Zmiňuju se v ní o slovenské oblíbené skupině Elán, je to v podstatě písnička o postkomunistickém Československu. 

S vaší kapelou se teď dostáváte i do Čech. Čeho byste tu rádi dosáhli?
Hrát v Praze je zajímavá změna, vzájemná interakce je totiž  jiná. Nečekáme, že Prahu zbouráme, ale rádi bychom v Česku odehráli nějaké koncerty a festivaly. Naším cílem není sláva, a to ani na Slovensku. Chceme dělat dobrá alba, která se budou líbit i lidem, kterým důvěřujeme. 

Dokázali byste si na turné představit spolupráci s nějakou českou kapelou? Při poslechu skladby Tanec mi minimálně závěrečná instrumentální pasáž připomněla Zrní.
Řešili jsme s nimi koncert, ale oni mají v plánu společná vystoupení s Korben Dallas. Za spolupráci s jinými alternativními kapelami bychom samozřejmě byli rádi, ale nevím, zda bychom našli jinou podobnou skupinu. I v alternativě jsou dost rozdílné žánry a důležité je, aby jim lidé, kteří chodí na koncerty té druhé skupiny, byli otevření. 

Doporučujeme: Nad Tatrou sa blýská aneb 5 skvělých slovenských desek

Zaujalo mě, jak v poslední době řada slovenských interpretů využívá zeměpisných – nebo národních? – témat v názvech. Katarzia má stejně jako vy píseň Dunaj, Korben Dallas album Banska Bystrica, Hviezda Tu V Bratislave, Živé kvety pojmenovali skladbu také po hlavním městě…
To nejsou národní motivy, spíše bych řekl, že většina hudebníků, které zmiňujete, slovenský patrionismus nemá ráda. Zkrátka nám trvalo déle, než se přestalo považovat za hloupé použít takové názvy. Nevím, jestli bychom před deseti roky složili písničku Dunaj. Tehdy by takový název použili jen tvrdí patrioti. Teď už se nemusíme tak stydět.

Adéla: Podle mě je to návrat k tomu, co má člověk rád. Bratislavu máme všichni opravdu rádi a například píseň od Živých kvetů. Všichni se vrací k tomu, co je pozitivní. Už nechceme jen nadávat.