Autobiografické drama o íránských uprchlících a lekce filmu podle Karla Vachka
Co nabídl nedělní program Letní filmové školy v Uherském Hradišti? Pro diváky to rozhodně nebyl lehký výběr, opět mohli volit ze zhruba padesáti filmů a několika přednášek. Kdo už měl filmů dost, mohl večer navštívit představení Karavan Evropa Divadla Vosto5 nebo si poslechnout koncert newyorské písničkářky Suzanne Vega.
V sobotu i v neděli se publiku představil rakouský režisér íránského původu Arash T. Riahi, který je vůdčí osobností rakouských filmařů-imigrantů. Jeho hraný debut Na chvíli svobodní oficiálně zahájil festival a zmrazil publikum svojí syrovostí a autentičností. Drama líčí osudy několika íránských a kurdských skupin běženců, kteří se setkají v turecké Ankaře, kde se dlouhé měsíce ilegálně skrývají, čekají na statut uprchlíka a následný azyl v některé z evropských zemí. Zjitřené emoce ještě umocnil samotný režisér, když v následné diskuzi vyprávěl, do jaké míry je film autobiografický. Riahi poznal život uprchlíka na vlastní kůži, když jako devítiletý opustil s rodiči Írán, přes hory se na koních dostali do Turecka a odtud do vysněné demokracie v Rakousku.
Arash T. Riahi také jako dokumentarista
Včera Riahi uvedl další ze svých filmů, celovečerní dokumenty Exile Family Movie a Suvenýry pana X. Druhý zmíněný snímek, který se profiluje jako autorské hledání podstaty amatérského filmu, už není tak divácky atraktivní, chvílemi dokonce nudil. Za zmínku stojí i krátké předfilmy, kterými Riahi doslova provokuje publikum. Při šestiminutovém filmu Mississippi si diváci zakrývali oči před stroboskopickým efektem neustálého střídání červenobílých geometrických tvarů a zacpávali si uši před nepříjemně sílícím zvukem. Ovšem pointa experimentu stála za všechny ty úmyslně vyvolané nepříjemnosti, možná i fyzickou bolest.
Minulost i současnost českého filmu
I příznivci českého filmu si ve včerejším programu přišli na své, a to nejen díky letošním aktuálním novinkám, jako je Na půdě Jiřího Barty nebo Muži v říji Roberta Sedláčka. V rámci retrospektivy Václava Vorlíčka si mohli připomenout Létajícího Čestmíra a komedii Pane, vy jste vdova!. Sekce „Přepisování minulosti“ nabídla například Pějme píseň dohola Ondřeje Trojana nebo Čas sluhů Ireny Pavláskové.
Podívejte se na ukázku z filmu Létající Čestmír
V jedné z učeben měl přednášku český režisér a pedagog FAMU Karel Vachek. Režisér svým osobitým způsobem, s dýmkou v ruce vyprávěl o svých filmech, které nazývá „filmovými romány“. Sám sebe považuje za filmového surrealistu a filozofa; chce diváka především donutit přemýšlet a filmy interpretovat, pohrdá tzv. lidovým uměním a také to dává patřičně najevo. Přednášku prokládal jeho producent Radim Procházka ukázkami z Vachkových filmů.
(Na Kouli si můžete přečíst recenzi koncertu Suzanne Vega.)
