Asaf Avidan okouzlil Prahu zlomeným srdcem
Je zábavný jako profesionální komik a plný emocí jako nejzamilovanější puberťák. Asaf Avidan. Repertoár, který představil už před rokem na Colours of Ostrava, se opírá o rock´n´roll i písničky inspirované Bobem Dylanen, když je však hraje sám, jen s kytarou, synťáky a skřehotavým hlasem, dokáže si kolem sebe vytvořit mikrosvět hodný kamery navíc. Včera takhle hravě zmáknul i pražské Forum Karlín.
Když izraelský písničkář Asaf Avidan na Facebooku před deseti dny oznámil, že kvůli táhlé nemoci musí zrušit koncert v Curychu, byly povzdechy fanoušků pochopitelné. Stejně tak pochopitelné ale bylo i Asafovo rozhodnutí – tedy alespoň pro toho, kdo viděl včerejší akustický koncert ve Foru Karlín.
Avidan je na sólovém turné Back to Basics už třičtvrtě roku a nezdá se, že by polevoval. Do písniček jde s vervou, hraničním emocionálním vypětím a humorem, jenž svou kadencí a nečekanými drobnými pointami chvílemi připomíná Woodyho Allena, chvílemi stand-up komiky. To, co Avidan nakousl v omezeném časovém úseku na obřím festivalu Colours of Ostrava před dvěma lety, to zábavně rozvedl v karlínské hale. Kde nakonec nehrála roli ani úprava na sezení, s holými ochozy na první pohled až moc chladná.
Poslechněte si Asafa Avidana v Youradiu
Avidan v rozhovorech často mluví o svém prvním vážném vztahu, jehož krach a následná potřeba ze sebe dostat nahromaděné emoce stály za rozjezdem kariéry hudebníka. Překotný a košatý popis onoho partnerství („nebylo to logické, dokonce ani biologické. Bylo to mytologické“) odstartoval po obyčejném kytarovém intru vskutku velkolepý koncert, doplněný 
odbočkami ke všemu, co měl a má Avidan rád: foukací harmonikou v Mabye You Are z repertoáru bývalé kapely The Mojos připomněl Boba Dylana, v rock´n´rollu Hangwoman zase svůj ženský hlas posadil do hystericky vysokých výšek, aby vzápětí zdůraznil, že i on dokáže znít svůdně a klidně jako Leonard Cohen.
Jak šel čas a přicházely další a další historky z Asafova obýváku i turné, přibývaly také netradiční aranže a nástroje, na něž Avidan hrál.
Kapelu nahradil elektronickými pady a předtočenými party, které si na místě nahrál pusou, na kytaru nebo na roztodivné perkuse, v písničce I Want You To Die se na podiu s blikajícimi světly v pozadí a věšákem připomínajícím vidle jevil jako ďábel uprostřed hořícího kotle. Největší hit Different Pulses pak odehrá na jednu kytaru, ovšem se třemi různými sólo linkami. V tu chvíli to v hale vypadalo jako na nějakém workshopu – dívat se Asafovi do tváře, případně na potetované paže v bílém tílku, anebo se plně soustředit na to, co zrovna provádí s technikou? Vrcholnou lekci z pobavení publika pak dal Avidan před přídavkovou písničkou Her Lies odehranou na elektronickou harfu, již si z pokynu nebes („už jsem z obchodu odcházel, když tu na harfu dopadl paprsek světla“) koupil jedno volné odpoledne v americkém Tusconu.
Jestli nepovedné vztahy dokáží z člověka vymačkat tolik zajímavých písniček a emocí, pak bychom si možná mohli navzájem lámat srdce častěji. Anebo alespoň spoléhat na to, že takové věci se dějí i lidem, kteří mají talent. Jako profesionálně dojatému Asafu Avidanovi, jenž na závěr zahrál v kontextu předchozího kouzlení docela obyčejnou Love It Or Leave It. Na přání fanynky z poslední řady.
Asaf Avidan
Praha, Forum Karlín, 25. října 2014
