Arcade Fire v Drážďanech vystřelili radost spolu s konfetami

zobrazit fotogalerii

Jako kdyby se to odehrávalo v pražské Stromovce. Poklidná fronta v parku a desítky kol zaparkovaných u stromů rozhodně nenasvědčovaly tomu, že v přilehlém amfiteátru rozjede svou veselou show jedna z nejzajímavějších kapel poslední doby, kanadští Arcade Fire. Jejich koncertu nakonec nechybělo nic kromě tmy.

Here comes the nightime, zpívali všech zhruba pět tisíc fanoušků v amfiteátru drážďanské Junge Garde spolu s Arcade Fire. Hodiny ukazovaly něco málo před desátou, kanadská kapela nenasytnému publiku zrovna přidávala a tma byla to jediné, co koncertu chybělo k dokonalosti.

Poslechněte si Arcade Fire v Youradiu

Kouzlu Arcade Fire sestávajícimu z hravosti a lehkosti propojené se stoprocentně profesionálním výkonem propadly i stovky Čechů, kteří do Drážďan vyrazily: češtiny bylo na akci slyšet tolik jako ve Vídni na vánočních trzích. Co ale v prostoru amfiteátru ve stylu lochotínského portařského svatostánku znělo hlavně, to byl výtečný koncert kanadských hudebníků.

Frontman Win Butler a jeho jedenáct kolegů a kolegyň sice vystupují v kabaretiérských oblecích, spektakulárně si vyměňují pozice u nástrojů, na pódiu si hrají s barevnými stuhami a využívají barevné a opticky vděčné projekce, nic z toho ale nepůsobí trapně, lacině ani samoúčelně. Arcade Fire jsou hraví, ale nejsou teatrální a písničky plné vnitřního napětí, přehrané soustředěnou kapelou (jak zábavné bylo sledovat dechovou nebo smyčcovou sekci, která tenhle balanc zvládala dokonale), působí na publikum jako magnet.

Ten největší magnet má ovšem kapela v manželské dvojici Win Butler – Régine Chassagne. Ona střídá klávesy, akordeon a bicí s radostí holky, které přinesou nové šaty, on dokáže zazpívat písničku Reflektor nebo Neighborhood #1 tak, že na chvíli zapomenete na všechno kolem. Kytarové sólo Richarda Parryho v hitu No Cars Go fanoušky rozdovádělo ještě víc než sborové skandování „hey“ a linku we scream and shout ´till we work it out v Afterlife s kapelou zpívali snad i dobrovolníci u vstupu. Jediným momentem, kdy hravost  hraničila s kýčem, byla skladba It´s Never Over (Oh Orpheus) pojatá jako milostný deut Butlera a jeho ženy Chassagne. Ta se posunula doprostřed amfiteátru k černé „soše – smrtce“, jaké známe z pražského Václavského náměstí, a písničku tváří tvář svému muži odzpívala s tančící smrtkou za zády.

Prostor dostaly i slavné kašírované hlavy a taky dva spolupracovníci Arcade Fire – písničkář Owen Pallett a hrdina David Bowie. Pallett večer zahájil sympaticky civilním minisetem, duch Bowieho napochodoval v závěrečné části večera na stage ve stylově německé verzi jeho hitu Heroes spolu s dvojníky kapely se zmíněnými maskami.

A pak přišly na řadu hypnotické hymny Here Comes the Night Time a Wake Up, při kterých v amfiteátru vybuchly gejzíry konfet. Pomalu se – stejně jako tma – snášely na rozesmáté fanoušky, jako kdyby chtěly tenhle intenzivní večer schovat do poslední emoce pro „někdy příště“.  Kéž by takové „příště“ bylo v Česku.

Arcade Fire
Support: Owen Pallett
Drážďany, Junge Garde, 17. 6. 2014