Albert z Lake Malawi: Změnil jsem se. A nebojím se přijmout cizí nápad

S Albertem Černým ze skupiny Lake Malawi jsme se sešli večer v centru Prahy. Klidné místo na povídání jsme našli až v kavárně v Revoluční ulici, a jak se ukázalo, bylo to dobře. Hlavním tématem rozhovoru byla totiž kromě aktuálního debutového EP odvaha zkusit věci dělat jinak, vystoupit z komfortní zóny a přijímat podněty z venčí, do kterého krásně zapadla i písnička od skupiny Crowded House, jež rozhovor v jeden moment přerušila. Alberta prý hodně motivovala, když s kapelou nahrával v Anglii.

Už ses byl podívat u jezera Malawi, podle kterého tvoje skupina jmenuje?
Ne.

Chtěl bys?
Jo, určitě. Chtěl bych hrát na tamním festivalu Lake of Stars. Už nám odtamtud dokonce psali, ať přijedeme.

Psali vám z afrického státu Malawi?
Jo.

Vy máte posluchače v Africe?
Máme hodně fanoušků v Keni, Malawi, Egyptě, Alžírsku nebo v Jihoafrické republice. Našli si nás podle názvu a podle toho, že na Twitter postujeme anglicky. Píší nám, že jsou rádi, že se jmenujeme podle jejich země. Ale jiní se zase ptají, co že to má znamenat a jestli to máme povolené od tamní vlády? Odpovídáme jim, že je nám ctí jmenovat se po Malawi a že jsme si jistí, že v tom žádný právní problém není.

Jezero Malawi vypadá na fotkách klidně, ale četla jsem, že má strmé svahy a u břehů se hladina často bouří. I vy už jste za rok a půl fungování zažili nějaké vlnobití, bouřku?
(Dlouho přemítá). Úplně na začátku jsme řešili, jestli s námi bude hrát Honza Muchow. Přišel na první schůzky, ale na první zkoušku musel hlídat děti, pak byl nemocný a napotřetí mu do toho zase něco vlezlo. Když jsem pak začal posílat maily s našimi plány, zavolal mi, že by to s námi stejně nemohl absolvovat. Nakonec jsem ale rád, že to dopadlo takhle, byť je to pro nás velká pocta, že o účasti v kapele vůbec uvažoval. Na desce jsme mu za to poděkovali: Honza Muchow – thanks for almost joining the band. Musím mu ještě zavolat a znovu poděkovat.

Měla jsem na mysli spíš nějaké rozpory.
Když jsme připravovali aktuální EP We Are Making Love Again, chtěl jsem mít na obalu fotku svojí bývalé holky, která objímá strom. Bylo to pro mě dost zásadní a hodně jsem na tom trval. Náš fotograf Lukáš Dvořák tedy vyfotil krásný akt, ale kluci z kapely i lidé v okolí mi pak postupně začali říkat, že je ta fotka strašně smutná a že si skrze ní naši hudbu představí úplně jinak, než jaká ve skutečnosti je. Vrtalo mi to hlavou, ale pak jsem si jednoho dne řekl: dobře, tak jo. A obal jsme změnili (ukazuje ten nový).

Proč pro tebe byla ta fotka tak důležitá?
Z ryze osobních důvodů. Kdo si CD koupí a přečte si, komu je věnované, pochopí to. (Znovu ukazuje nový obal a mluví o tom, že logo Lake Malawi je na něm podle některých členů kapely příliš světlé. Vytahuje iPhone a píše grafičce, která bydlí na Bali, ať ho ztmaví). Kapela je pro mě zrcadlo, ze kterého si teď dokážu hodně vzít.

Video: Lake Malawi natočili s dětmi veselý příběh o smutné Aubrey

Dřív to tak nebylo?
Nebylo. A po rozpadu Charlie Straight jsem se dost naučil. Dřív jsem třeba lpěl na tom, že musíme hrát na největším festivalu Glastonbury. Myslel jsem si, že když to nevyjde, zhroutí se svět. Teď už to tak nemám (zaposlouchá se do písničky, která hraje v kavárně, Weather With You od Crowded House. „Ta je skvělá! Když jsme v Londýně nahrávali s producenty Bradem a Charliem písničku Always June, říkali mi: poslechni si to, zpěvák má hlas úplně jako ty!“).

 

Proč to pro tebe bylo vlastně tak zásadní hrát na Glastonbury? 
Pro mě asi bylo a je důležitější koncertovat obecně mimo Českou republiku. Když hrajeme v Anglii, vidím, že tamní publikum je daleko těžší zaujmout. Že by tam někdo projevoval emoce jako v Česku? Vůbec! V Anglii chodí na koncerty víc chlapů, v jedné ruce drží pivo a pohnou se jen občas.

Lake Malawi se tohle daří nabourávat?
Jo, protože my jsme z jiného světa, máme úplně jinou energii. Když jsme vzali na české turné britskou kapelu JoelPeter, říkala nám, že takhle jí v Anglii nikdy netleskali. Byla z toho úplně dojatá.  

Jsi teď, co máš Lake Malawi, víc obezřetný? Třeba co se týče lidí, kteří s tebou pracují?
Ne. Ale já jsem měl na lidi vždycky štěstí, jak na rodiče, tak na spolupracovníky. Vnímám jen změnu, o které jsem mluvil – tedy v přijímání cizích nápadů. Třeba když Patrik, náš kytarista a skvělý producent, přestříhá písničku, protože původní verze je podle něj nuda. Nemusím nutně přijmout všechno, ale když jsou ty zásahy dobré, tak se to okecat nedá. A taky nám teď pomáhá člověk, po kterém jsem vždycky toužil: Filip Gemroth z Make My Heart Explode. Přemluvil jsem ho, aby nám dělal zvukaře a podílel se na albu jako producent. Taky podle jeho rad jsme mazali různé stopy nástrojů, nahrávali jiné a ve výsledku to znělo líp. Nikdo se nenaštval, všichni věděli, že nejdůležitější je výsledek. A tak jsme různě experimentovali, a když někdo z nás dostal nápad, klidně ho zkusil nahrát, i když na daný nástroj hraje v kapele někdo jiný.

Na koncertech odehrajete víc než hodinový set, proč jste se rozhodli natočit jen pětipísničkové EP?
Je fakt, že máme možná osmnáct písniček, které bychom mohli nahrát. Pět jsme jich nahráli proto, že jsme nechtěli, aby zbytek rychle zestárl. Ve světě se to takhle dělá a tohle bude dobrá vizitka. A taky jsme tím ušetřili peníze.

Tomu rozumím, přesto mi přijde škoda nemít zakonzervované první období Lake Malawi na jedné velké desce.
Tohle bude nejlepší intro. K ostatním písničkám se ale ještě určitě vrátíme.

Která z písní na EP je pro tebe nejdůležitější?
Ta první, We Are Making Love Again

O čem je?
(přemýšlí) O tom, když se bojíš, jestli tě má někdo rád, a pak zjistíš, že jo. A že není čeho se bát.

Hned mluví o oblíbené písničce, jejímž hlavním tématem je odvaha:

Je osobní?
Je. Všechny moje písničky jsou osobní. Až jsem si říkal, že bych měl prozrazovat míň věcí, aby to bylo víc mysterious .