Albert Černý z Lake Malawi: Jednou bych chtěl natáčet s Beckem

zobrazit fotogalerii

Ještě loni na podzim to byl Albert Černý z Charlie Straight, dneska už je to Albert Černý z Lake Malawi. Kapitolu jménem CH. S. kvůli špatné atmosféře ve skupině uzavřel, ale teď už radostně objíždí republiku s novými spoluhráči. Tedy - když zrovna není v Londýně. "Londýn je pro mě z hlediska hudby zásadní místo, proto se snažíme s Lake Malawi hrát právě tam. Když se mě v Anglii ptají, proč jsem přijel do Londýna s kapelou, říkám: It's the place to make it. Ať žije RyanAir, WizzAir a EasyJet," směje se.

Alberte, říkáte, že písničky Lake Malawi jsou rychlejší a více vzrušující než ty, které jste skládal pro Charlie Straight, protože je z nich cítit naše nadšení a dobrá nálada v nové kapele. Když se ještě vrátím k událostem v loňském roce, co byl hlavní důvod konce Charlie Straight?
V Charlie Straight jsem měl pocit, že to, co dělám, jak se vyjadřuju na veřejnosti a jak působím a přemýšlím, je některým členům kapely krajně nepříjemné a nevěděl jsem, co si počít. Bojoval jsem uvnitř sebe s tím, jak dál, a dospěl k závěru, že nejlepší bude nechat jméno Charlie Straight těm čtyřem klukům z Třince, co v hudebce založili kapelu, a začít s čistým stolem. Z nových písniček a z koncertů Lake Malawi mám radost, protože nás to všechny baví a ničeho nelitujeme.

V Lake Malawi hraje bubeník Charlie Straight Pavel Pilch. Co podnikají ostatní členové bývalé kapely?Klávesista Michal Šupák hraje se skupinou Emil a Jakub., Nahrávají desku s Patrikem Karpentskim z Lake Malawi, který dělal Baromantiku Lenky Dusilové a ví toho o produkci víc než většina lidí, které znám. Basáka Johnnyho jsem potkal na plese v Luhačovicích a říkal, že kromě DJingu jako Big Destiny bude dělat nějaký časopis o módě, hudbě a lifestylu. Jsem na to zvědavý, taky by mě to bavilo dělat, jsem na časáky dost ujetý.

Na které?
Hlavně o módě, baví mě třeba LOVE, iD, Jpeople. Anebo hudební Q a NME.

Zmínil jste vašeho krajana z Třince Patricka Karpentskiho, ale v Lake Malawi hraje ještě nepříliš známý hudebník Jeroným Šubrt. Kde jste se potkali?
S Patrikem jsem chtěl spolupracovat už předtím, ale nikdy na to nebyl čas nebo odhodlání, protože jsem se soustředil na Charlie Straight. Vždycky jsem cítil, že mi v tom, co dělám, věří, a jsem moc rád, že mi nepoložil telefon, když jsem mu zavolal.
Jeronýma objevil bubeník Pavel, když ho slyšel hrát s Michalem Šupákem na nějaké jam session v Ostravě. Mě potom zaujaly na YouTube písničky jeho kapely Admiral Ackbar a hlavně mě přesvědčilo, když jsme se s Jeronýmem potkali v Brně a zjistili, že kromě slabosti pro módu máme spoustu stejných oblíbených kapel, třeba Foals.

Vaše nová kapela se jmenuje Lake Malawi. Říkal jste, že inspirace přišla s jednou písničkou od indiefolkové skupiny Bon Iver. Kdy a kde?
Když jsem sbíral odvahu k tomu, abych se rozešel se svojí první opravdovou holkou, poslouchal jsem pořád dokola písničku Bon Iver Calgary a zamiloval jsem si ji jako málokterou; když si ji pustím, jde mi mráz po zádech ještě teď: So it’s storming, on the lake/little waves our bodies break, zpívá se tam. V té době jsem nevěděl, co bude dál, ale stejně jsem to risknul, protože jsem to tak cítil. Asi o dva roky později mi naše manažerka Míša shodou okolností dala vlastnoručně vyrobené tričko Bon Iver s tímhle nápisem. Aniž by tušila, že pasáž o jezeře je pro mě ta nejdůležitější.

Mezi další inspiraci řadíte i písničkáře Becka, který aktuálně vydává novou desku. Jak na vás – v pěti slovech – působí tahle nová skladba?
Je krásná, já Becka miluju. Takže: super šroťák, ach, Sea Change. Jedu zrovna vlakem a je to hezký soundtrack ke krajině… S Beckem bych jednou chtěl na něčem dělat, i když o něm zpěvák Flaming Lips v jedné knížce napsal, že to je magor.

Hodně času teď trávíte v Anglii, kde jste byl také hostem na rádiu BBC London a kde jste nahrávali singl Always June. Jak vypadají vaše „běžné“ londýnské dny?
Moje anglické dny jsou charakteristické tím, že „bydlím“ v severním Londýně v domě, kde mají osm koček. O jedné máme s Lake Malawi písničku, jmenuje se Shakhazoulu. V anglických domech je vždycky kosa, tak jsem si hned na poprvé vyžádal přímotop. Byt jsem sehnal přes Air BnB a s těmi lidmi už jsem se skamarádil, takže jsem si tam nechal jednu kytaru Furch. Je to moje londýnská kytara, heč!

Víte se o vás, že máte slabost pro všechno anglické, ale proč je pro vás tak důležitá i anglická produkce?
Anglii jsem si zidealizoval už v patnácti, kdy jsem byl poprvé se školou v Brightonu, že mi ani nevadí, když netěsní okna. Stejně jsem pořád víc doma v Třinci. V Anglii nás skoro nikdo nezná a myslí se, že jsme z Česko-Slovenska, ale to mi přijde cool. Londýn je v hudbě zásadní, děje se tam hodně zajímavého, a proto se s Lake Malawi snažíme hrát právě tam. Když se mě v Anglii ptají, proč jsem přijel do Londýna s kapelou, říkám: „It’s the place to make it.“ Ať žije RyanAir, WizzAir a EasyJet!

http://www.youtube.com/watch?v=As4sWoM8kac

Na Facebooku jste zmínil, že si píšete deník. Proč jste s tím začal?
Začal jsem v řijnu, když jsme ohlásili, že Charlie Straight končí a já jsem tak trošku utekl do Londýna, abych nemusel odpovídat na všechny ty dotazy. Pokračuju v psaní i teď a je to síla, protože když si deník teď čtu, zpětně mi některé věci přijdou míň vyhrocené a skoro nepodstatné.

Pobavila mě zmínka o tom, že jste byl na obědě s Petrem Fialou a Lake Malawi že je podle vás víc jako jeho Mňága a Žďorp. V čem?
Třeba písnička Naked But Safe je na dva akordy na dvě elektrické kytary, taková Mňága prostě. Je to jednodušší a zasněnější. Jednou jsem se s Petrem potkal v Ostravě v televizi a zjistil jsem, že toho máme přes věkový rozdíl hodně společného. Je to borec.

Chystáte premiéru klipu Always June, písničky, kterou jste natáčeli v Anglii. Klip ale vznikl ve Zlíně, proč?
Ve Zlíně je na české poměry strašně nadčasová architektura, chtěl jsem to udělat už několik let.

Napadá mě souvislost s industriálním prostředím videa Coco, máte pro tuhle estetiku slabost?
Miluju cihly, možná to souvisí s fixací na Británii. Cihly jsou prostě moje, proto Zlín a baťovská architektura. Chci mít jednou cihlový dům.

Viděla jsem váš akustický set v pražském klubu La Loca, kde mě zaujala písnička Paris. Je to hit, možná větší než první singl Always June.
Jo, to byl koncert, kde jsme  hráli na veřejnosti úplně poprvé. A co se Paris týká, šetříme si ji jako další singl. Chtěl bych, aby ho dělali jiní lidé než ti, kteří produkovali Always June, aby byl živelnější, skoro jako na koncertech. Tuhle písničku hrajeme jako poslední věc playlistu, na konci už je jenom totální nářez. Always June má pro mě ale hodně symbolický význam, v textu je Richard Parker z filmu Pí a jeho život a v klipu další různé záhady. A hlavně v něm hraje můj zelený kufr!

http://www.youtube.com/watch?v=p2O1ogmW09s

Snad poprvé jsem vás na tom koncertě viděla hrát na piano. Počítáte s ním (a se sebou jako pianistou) pro repertoár Lake Malawi?
To byly písničky Prague (In the City) a Barcelona, které zvládnu. Ale nikdy nebudu mít ambici hrát na klavír tak jako Michal Šupák v Charlie Straight, tuhle roli v nové kapele nemá prostě kdo zastoupit. Ale s tím počítám a na sólo Rachmaninova nečekám.

Kolik má teď Lake Malawi písniček? Má jich dost na celý set, nebo si vypomůžete nějakými covery, případně starším repertoárem Charlie Straight
Máme asi dvanáct nazkoušených písniček, ale myslím, že do pražského koncertu v Akrpoli 26. února ještě rychle něco přidáme. Věci nazkoušené narychlo někdy taky fungují dobře! Skladby Charlie Straight budu hrát podle nálady, jednu dvě buď sám s kytarou, nebo s Pavlem na bicí. Asi zahraju Coco, ta mě jenom tak neopustí. Ale zbytek večera bude na nové vlně.