A Banquet: Chytří kluci na výletě ve světě Joy Division
A Banquet zažívají nástup z kategorie raketových. Zatímco před dvěma lety by na otázku Kdo jsou A Banquet? uměl odpovědět málokdo, poslední měsíce se toto jméno šíří pražskou klubovou scénou jako tsunami. Stejně rychle se šíří také nadšené zvěsti o jejich debutu Breath.
A Banquet si svůj momentální úspěch tak trochu koupili. Album Breath s nimi nahrával slavný Steve Albini a samo slovní spojení „producent Nirvany“, kterým tak rádi zásobují média, působí jako magnet a veškeré souvislosti jdou v tu chvíli stranou. Nikdo neřeší, za jakých okolností se vše událo, kdo koho a jak oslovil, jestli seAlbinimu, producentovi závěrečné opusu Nirvany In Utero (a dále třeba kapel Pixies nebo Manic Street Preachers) skutečně líbili, nebo mu jen stačilo zatřást kreditkami.
A Banquet: Poslechněte si je v YouRadiu
Také další kolečka téhle stavebnice do sebe zapadají přímo ideálně. A Banquet jsou mladí, docela dobře se na ně kouká (styling je sice ze škatulky lehce okoukaných, ale přesto fungujících) a sami sebe prezentují jako inteligentní, zarputilé, zdravě sebevědomé a trochu drzé hochy, kteří sakra chtějí na západ, mají na to a obětují tomu všechno; dokonce spolu i bydlí. Krásně se to poslouchá, no ne?
Naštěstí pro A Banquet je za skvěle zvládnutým PR a namlouvacími tanečky s potenciálním publikem vidět i poctivá práce a spousta dřiny. Ostatně už jejich dva roky staré EP Kiss The Night obsahovalo velmi jasné obrysy talentu, který se na novince s pomocí parádního zvuku (Albini a Boris Carloff v poměru 1:1) rozprostřel do celé své šířky.
A Banquet: Zruinovali jsme kreditky a odjeli natáčet do Chicaga
Na desce se střídají dvě stěžejní polohy – jednak špinavý grunge se syrovými kytarami a hlukem, jednak kontrastní synthpopová elektronika. Vlastně nejsou tak docela v kontrastu; tyto dvě chutě se nenásilně proplétají, přičemž v některých skladbách, například v parádní vypalovačce Touch the Insade, dominují kytary, jindy zase elektronika (Blue Feelings). Je v tom něco z Cure, Joy Division, Depeche Mode a v akustické baladě Fledgling coby jediném větším žánrovém odklonu taky něco z Blur.
Na A Banquet je zdaleka nejsympatičtější, jakým způsobem svoje písničky skládají. Mathieu, Michael a Richard umí napsat chytlavý rádiový hit (nejambiciózněji zní v tomto směru Far Away), ale necpou jej hlava nehlava. Obvykle to dělají v náznacích, přes útržky melodií či nenápadné klávesové linky. Zaběhnuté vzorce nečekejte, hledat musíte sami.
Není vyloučené, že A Banquet vyšumí stejně rychle, jako se zjevili. Momentálně ovšem hrají skvěle rozehranou partii, přičemž všechny trumfy mají na ruce oni sami.
A Banquet – Breath
Vydavatelství: Championship
Celkový čas: 39:30
Seznam skladeb: Carved Out, Cinnamon Skies, Far Away, The Dust We Are, Blue Feelings, Fledgling, Touch the Unsaid, I Am the Night Wave, Glass Clouds, Lights & Memories, Climb the Hill