Euforie, radost a tanec do úmoru. J.A.R. rozpumpovali Lucerna bar
Kapele J.A.R. je dvacet let. Čtyři měsíce nehrála, včerejší Lucerna Music Bar si proto užil velký hudební svátek. Narvaný parket tančil do úmoru, stále to ale vypadalo, že nemá dost. Čím to, že J.A.R. i po tolika letech na scéně táhnou?
Proč je na J.A.R. pokaždé narváno? Odpověď na tuhle otázku není nijak složité, stačí totiž dvě slova: skvělí muzikanti. V uplynulých deseti letech se mohlo zdát, že předchozí slávu J.A.R. ukradlo mladší dítko 
spoluzakladatele Romana Holého, kapela Monkey Business. Pro Jary je však určující, že každý z deseti členů má o něco serióznější práci jinde. V téhle sestavě – včera jsme to velmi dobře viděli – se schází jen kvůli čiré radosti z hudby. Nezištnost na jevišti posluchač snadno pozná, v takových chvílích se totiž nebaví jen on, ale i muzikanti. A to je pak úžasná věc.
Skvělá nálada v hlavní roli
Hned úvodní skladbou Nevidomý národ přivedli J.A.R. vyprodaný Lucerna bar do stavu naprosté radosti, který se fandů držel až dokonce; jen tu a tam na sebe vzal podobu euforie. Na vokalistech Danu Bártovi, Otovi Klempířovi a Michaelu Viktoříkovi bylo skvěle vidět, jak dobře si rozumí s instrumentální složkou kapely. Působili odpočatě a vychutnávali si reakce publika, na pódiu z nich prýštila spousta energie a jejich roztodivné taneční kreace inspirovaly všechny přítomné. 
Nebyl to ale jen živelný funk, soul či hiphop, co rozhýbalo publikum. Šlo hlavně o skvělou náladu, která se z pódia rychle přenášela na ostatní. Hudební party nabrala svižné tempo se starším funkem Metamegamastítko a ještě s o něco starším kouskem Mydli to, ve kterém dominuje „old school“ rap Klempíře a Viktoříka.
Jízda jen malinko zpomalila s písní Začni za tmy, ale svého vrcholu dosáhla ve vtipné písni Babička, odkazující na skladbu František Dobrota skupiny Buty. Samozřejmě nechyběly fláky jako Superpéro nebo Potomek Prahy.
Jestli se kapele J.A.R. dá někdy vůbec něco vytknout, pak jsou to přehnané sólové exhibice. Včera to ale muzikanti se sóly nepřeháněli. Naopak ještě dlouho se bude vzpomínat na vystoupení saxofonisty Františka Kopa z řady a následné jamovaní s Danem Bártou.
Vzpomínat se ale – snad alespoň pár dní – bude ale na celý koncert, který byů, jak sami muzikanti avizovali ještě před jeho začátkem, opravdu "nabitý". Nezbývá než se poklonit a vyslovit skromné přání konzumenta: Chceme další řadovku!
J.A.R.
31. března 2010, Praha, Lucerna Music Bar
