Chystám třetí desku a díky dítěti mám spoustu energie, říká Petr Bende

Za čtyři roky po finálové účasti v druhém ročníku soutěže Česko hledá SuperStar se z Petra Bendeho stala respektovaná postava české poprockové scény. Letos mu vyjde třetí autorská deska, raduje se z narození syna a zdůrazňuje, že čím dál důležitější je pro něj atmosféra a barva jednotlivých písniček.

Petře, první a druhou desku jste vydal v roce 2005 a 2006, třetí cédéčko plánujete „až“ na letošek. Proč taková pauza?
Druhou desku jsem vydal na podzim roku 2006, album pak ještě minimálně rok žije svým životem, takže pauza mezi druhou a třetí deskou bude něco přes dva roky. A to je, myslím, v pořádku. Písničky musí uzrát, zabojovat o to, aby se mi vryly do paměti, abych si na ně vzpomněl i třeba za rok po jejich napsání a pořád se mi líbily. Možná, jsem teď trochu sebekritičtější, ale i to je hudební posun a myslím, že správným směrem.

Bude nové CD výrazně jiné?
Jsem teď v takové dravé akustické poloze, která rozkrývá svoji hloubku. Líbí se mi, když písničky mají za zády něco, co hraje samo o sobě a co posluchač vlastně ani nemusí slyšet, ale skladbě to přidá nenapodobitelnou atmosféru.
První ochutnávku, kterou jsem posluchačům poslal, je píseň Tráva, kterou jsem napsal společně s písničkářem Pavlem Helanem a nazpíval s Darou Rolins. Poslechnout si ji můžete na mých stránkách.
.
Tráva zní úplně jinak než písničky na vašem posledním albu. Jak jste se za poslední čtyři roky hudebně posunul?
Všechno – po hudební stránce – víc řeším. Vždycky mi šlo o to, aby skladba předávala určitý pocit, ale teď se tím víc zabývám. A zachytit ten pocit na nahrávku po textové i hudební stránce je pro mě velmi důležité, byť ne zrovna lehké. V tom vidím zásadní posun.

Proč jste si pro duet vybral Daru Rolins?
Hledal jsem slovensky zpívající zpěvačku, a Daru jsem vybral záměrně. Chtěl jsem, aby tím, že zpívá úplně jiný žánr, atmosféru písničky posunula. Aby téhle písničce, která má nádech lidovosti a až krásně naivní text, dala punc jasného pocitu. Myslím, že to vyšlo dobře, a jsem za to moc rád.

Většinu písniček píšete i skládáte sám. Jaké rozpoložení je pro vás při skládání to nejlepší?
Psaní písniček je pro mě největší pocit svobody, dostávám se při tom do jiné dimenze. Skladbu buď napíšete hned, za několik minut, anebo jí musíte dát čas. Třeba Nad horú svítá dozrávala dlouho. Původní nápad melodie slok přinesl můj bývalý kytarista Radek Jelínek a než jsem dopsal refrény a zaranžoval ji tak, jak ji lidé můžou znát z desky nebo klipu, uběhlo osm let. Pro někoho dlouhá doba, ale jsem rád, že jsem čekal a stále ji někam posouval.
Jinak poslední dobou hledám pro skládání místa, hodně písniček jsem třeba napsal u kamaráda na Vranovské přehradě.

Poslechněte si Nad horú svítá

http://www.youtube.com/watch?v=iMTtOmE7Dos

Hraje ve vašem vztahu k muzice nějakou roli narození prvního potomka?
Určitě ano, ale nemyslím, že teď začnu skládat ukolébavky, spíš naopak. Přineslo mi to neskutečný gejzír energie a vyrovnanosti, což se promítlo i v muzice. Člověk má najednou ve věcech víc jasno, ví čemu dávat přednost a čím se naopak nezabývat.

V době soutěže Česko hledá SuperStar v roce 2005, v níž jste skončil na druhém místě, jste vystupoval spíše jako rocker, teď zní vaše muzika, řekněme, více folkpopově. Jsou pro vás „škatulky“ důležité?
Nikdy jsem neřešil styly. Myslím, že to není důležité. Pro vás můžu být třeba rockerem, písničkářem s folkovou duší, což je mi ostatně asi nejblíž.
Na obou deskách najdete víc nálad, mám to tak rád. Není pro mě nic nesnesitelnějšího, než když na desce v každé skladbě slyším stejný zvuk kytary i bicích a vím, že lidé, kteří desku dělali, se ani trochu nenamáhali hledat lepší zvuk nástrojů. Proto se v mých skladbách objevuje jednak klasický zvuk rockové akustické kytary, basy a bicích, ale i kontrabas, trubka, irské nástroje, flétny a další ruchy. Mám prostě rád atmosféru, a tu je potřeba skladbám dodat.

Sledoval jste první Česko Slovenskou SuperStar? Jak se vám líbil vítěz Martin Chodúr?
Sledoval, ta soutěž mě zajímala. Můj táta pochází z Bratislavy a máma z jižní Moravy, takže jsem vlastně Čechoslovák a nápad propojit dva národy mi přišel skvělý. Všichni ti mladí zpěváci byli jedineční. Málo kdo si umí představit, jaké to je, když vás v patnácti postaví před vyprodanou halu, ještě v přímém přenosu s živou kapelou a s odposlechy v uších. Všichni to zvládli skvěle a vítěz je oprávněný a zasloužený…
Teď už záleží jenom na soutěžících, jestli půjdou vlastní cestou, nebo sebou nechají vláčet.

Jak  po těch letech od SuperStar vnímáte současnou tuzemskou hudební scénu?
Myslím, že tady chybí větší pole působnosti. Je to jako v malém rybníku, kde ti, co opravdu umí, jsou zhruba stejně populární jako ti, kteří by z vlastní soudnosti radši hrát neměli.
Když to ale vezmu celkově, česká scéna mě z velké části těší. Vrátilo se více kytarové, rockovější a hlavně živé poctivé muziky. Funguje tu spousta skvělých kapel, zpěváků a lidi chodí rádi na koncerty, což je super.  

Kde rád vystupujete? Hraje se vám lépe v klubech, nebo na festivalech?
Jsou místa, na která jezdíme už řádku let. Nedělám rozdíl mezi prostory, spíše je to o ročním období. Začátek roku je vždy více klubový a sálový. Na jaře mívám samostatné koncerty a recitály. Léto je festivalová energie a rock´n´roll. A podzim a zima divadelní pozornost, atmosféra a naše tradiční Vánoční turné.
Letos mě toho čeká hodně. Syn oslaví první narozeniny, s kapelou pojedeme řadu koncertů a festivalů, budu hostem Věry Špinarové na jejím Československém turné a na dva koncertech Evy Pilarové, vydám třetí autorskou desku a před Vánoci nám vyjde live CD a DVD se záznamem Vánočního tour 2009. Bude to náročné, ale moc se těším.

Řekněte na závěr jedno slovo, které nejvíce ovlivnilo vaši kariéru.
Pokora a moji rodiče.