Chtěl bych hrát s Ericem Claptonem, říká SuperStar Peter Cmorik

Jméno Peter Cmorik jste už určitě slyšeli. Muzice se věnuje od pěti let, v roce 2006 se stal slovenskou Superstar, už čtyřikrát také uspěl v anketě Slávik. Poslední deska Jedno si želám vyšla třicetiletému Peterovi na konci loňského roku, v květnu se spolu se slovenskou písničkářkou Zuzanou Smatanovou představí v Praze. Co si ve skutečnosti Peter přeje, jak se dostal k muzice a co ho baví?

Petře, před čtyřmi lety jste vyhrál slovenskou SuperStar. Co se od té doby pro vás změnilo? 
Obklopil jsem se skvělými hudebníky, kteří hráli s Janou Kirschner nebo Peterem Lipou. S Marcelem Buntajem, Martinem Gašparem, Jurajem Tatárem a Jurajem Kupecem jsme udělali už tři desky, poslední vyšla na konci roku 2009.   

Je vám necelých třicet, od dob SuperStar jste získal čtyři slovenské Sláviky. Co to pro vás znamená?
Je to velmi příjemné. Je to hodnocení lidí, kteří vnímají a poslouchají mojí hudbu, a hodnocení mého hlasu a zpívání. Vyhrát Slávika je podle mě velký úspěch a jsem rád, že mám takové fanoušky. Jedna věc je, že se vám nějaká muzika líbí, druhá, že pro ni hlasujete. Mám svůj fanklub, se kterým od začátku výborně komunikuju.

Palo Habera z Teamu vám nabídl společné turné, jaký spolu máte vztah?  
Chováme k sobě vzájemné sympatie, jsme oba berani, stejné povahy, máme rádi podobnou hudbu a on mě má rád jako zpěváka. Věděl také, že do toho dám všechno. Moc rád jsem tedy přijal jeho pozvání. Team je velká kapela a na jejich koncerty chodí v průměru deset tisíc.

Máte za sebou řadu koncertů. Kterého hraní si zatím ceníte nejvíc?
Jezdíme hrát do Polska, kde jsem mimo jiné vyhrál i mezinárodní festival. Každoročně nás tam zvou jako kapelu, v publiku bývá tak 25 tisíc lidí, zkrátka nádherná atmosféra. Poláci jsou navíc superhudební národ, takže tam se nám tam hraje opravdu skvěle.

Jak jste se vlastně dostal k muzice?
Hudbě se věnuji od pěti let. Maminka učí na hudební škole a taťka hraje na kytaru, takže jsem vyrostl v muzikantském prostředí. Když mi bylo dvanáct, začal jsem zpívat pop, v šestnácti jsem měl první kapelu. Hrál jsem na klavír, který jsem vystudoval, ale teď se hlavně věnuji kytaře a samozřejmě zpívám.

Co vás, kromě muziky, baví?
Rád chodím do kina, do přírody, rád fotím. Podstatná část mého života se ale skládá z toho, že hraji, cvičím, skládám a zpívám.

Jakou muziku nejčastěji posloucháte?
Poslouchám všechny žánry, už jen proto, že to člověk musí, pokud se chce věnovat hudbě. Ale jsem rockově zaměřený. Odmalička jsem byl fanoušek skupiny Queen.

Jste Slovák, ale hrál jste i v Česku. Vnímáte nějak rozdíl mezi publikem?Na Slovensku už nás znají, písničky se často točí v rádiu, takže si je s námi lidi na koncertech zpívají. V Česku naši muziku tolik neznají, ale i tak je to tu pokaždé velmi příjemné. Pokaždé si říkáme: "Wow, bylo to super!"

Cítíte se tu „inkognito“?
Je to příjemné, člověk je tu víc uvolněný, ale nikdy nevíte, kdo vás potká, přece jen tu žije hodně Slováků a Moravanů. Nikde se neschováte úplně, na druhou stranu je ale tahle popularita docela fajn.  

Jaké ženy se vám líbí?
Na ženu se musíte umět dívat, vnější krása určitě není všechno. Důležité je, jak se chová a jak třeba pasuje do mého ideálu. Jednu takovou mám doma a ta splňuje všechna kritéria. Ale obecně řečeno, spíš se mi líbí tmavovlásky.

Poslechněte si Petera Cmorika v SuperStar

Poměrně hodně koncertujete, jak to jde dohromady se soukromím?
Moje přítelkyně je sportovkyně, ve své disciplíně je jedna z nejlepších na světě. Takže cestuje víc než já. Oběma nám to ale vyhovuje a dobře se doplňujeme. 

Máte nějaký hudební sen?
Mám jich hodně. Chtěl bych, abychom byli na jevišti ještě za třicet let. Aby nás mělo publikum rádo. A potom mám soukromé sny, například zahrát si s Ericem Claptonem. A můj velký sen je prorazit v Čechách.

Jak se cítíte s třicítkou na krku?
Plný života, který není jednotvárný, a hlavně – je spojený s hudbou.