Charlotte Gainsbourg + magnetická rezonance + Beck = nejlepší deska
Francouzská herečka (Betonová zahrada, Antikrist) a zpěvačka Charlotte Gainsbourg vydala své třetí album IRM. Produkoval ho a většinu písní na něm složil americký multiinstrumentalista a surfař po vlnách hudebních stylů Beck. Spojením šansonového projevu Charlotte s Beckovými zvukovými kolážemi vzniklo pozoruhodné popové (a zřejmě nejlepší) zpěvaččino album.
Dcera slavných rodičů (zpěváka Serge Gainsbourga a herečky Jane Birkin) Charlotte Gainsbourg se ve svých téměř čtyřiceti letech dočkala třetího alba. To první, Charlotte For Ever, s ní v roce 1986 připravil její otec, na druhém, čtyři roky starém 5:55, spolupracovala například s francouzskými Air, Jarvisem Cockerem z Pulp nebo Neilem Hannonem z The Divine Comedy. S novinkou jí zásadním způsobem vypomohl Američan Beck. Je to přitom vůbec poprvé, co Beck napsal tolik materiálu pro jiného interpreta; překvapivé spojení ovšem funguje ve všech směrech.
Beckův rukopis je jasně poznat už ve dvou úvodních písních alba, minimalistické, na perkusích vystavěné Master’s Hand a zejména v takřka industriálním podkladem opatřené IRM, který svým zvukem odkazuje na nemocniční přístroje pro magnetickou rezonanci. (Podle téhle písně dostala celá deska jméno – Charlotte měla před několika lety vážný úraz a díky magnetické rezonanci objevili lékaři v její hlavě krevní sraženinu.)
Charlotte si desku ukrást nenechala
Charlotte Gainsbourg není hlasem ani rozsahem bůhvíjaká zpěvačka; přesto je její tichý, místy skoro šeptající projev natolik přesvědčivý, že si album nenechá Beckem ukrást. Výjimka zde potvrzuje pravidlo: první singl (s ujetým videoklipem), duet Charlotte a Becka jménem Heaven Can Wait, je skvělá píseň, zní ale, jako kdyby se nevešel na Beckovu poslední desku Modern Guilt.
Poslechněte si Heaven Can Wait
Jinde ovšem Beck s přelétavostí sobě vlastní vyzobává z nejrůznějších žánrů, co se mu zrovna hodí, a dokresluje Charlottin konejšivý hlas do nejrůznějších podob. Ať už jde o Vanities s nervními smyčci, perkusemi podbarvené Trick Pony nebo Voyage (obě napsané podle podobného mustru jako titulní IRM), špinavý pop Greenwich Mean Time se studiově upraveným vokálem či takřka bluesovou Dandelion.
Charlotte Gainsbourg natočila svoji nejlepší desku a nezbývá než přemítat, kdo s ní bude chtít spolupracovat na té další. Beck totiž příštímu Charlottinému parťáku nasadil laťku sakra vysoko.
Charlotte Gainsbourg – IRM
Stopáž: 41:45
Vydal: Because Music
Skladby: Master’s Hands, IRM, Le Chat du Café des Artistes, In the End, Heaven Can Wait, Me and Jane Doe, Vanities, Time of the Assassins, Trick Pony, Greenwich Mean Time, Dandelion, Voyage, La Collectionneuse