Amy Macdonald zhubla. Dietní je ale i její nová deska
Představte si, že v devatenácti prodáte přes tři miliony kusů první desky, protože máte hlas jako zvon a fandy baví vaše odhodlání a hlavně zajímavá směsice popu, rocku a country, kterou hrajete. Vyprodáváte jednu halu za druhou, v pěti zemích jsou vaše singly nejhranější ze všech a řada fandů i katů se nemůže dočkat druhé řadovky. Jak se s takovou situací srovnat?
Před třemi lety vydala skotská písničkářka a kytaristka Amy Macdonald (22) skvělý debut This Is the Life (Recenze: Nechte znít zvony (a Amy Macdonald). Hutné, silné a nezaměnitelné hitovky Mr. Rock´n´Roll, L.A. nebo This Is the Life tehdy zněly z každého rádia, sympatický příběh o dívce, která si jako holčička koupila místo zmrzliny desku kapely Travis, jež ji přivedla na myšlenku dělat muziku, byl přesně to, co média milují.
Od té doby s hudbou objela půlku světa, výrazně zhubla, sesbírala pochvaly od kolegů typu U2 a nachystala nových dvanáct písniček. Ty nahrála ve studiu rockové legendy Paula Wellera a vydala letos v březnu na desce s názvem A Curious Thing (Podivná, zvláštní věc).
Poslechněte si This Is the Life
Jsem pořád normální
Amy se v nich diví, proč by se jako známá tvář měla vzdát obyčejného dívčího života (Spark, An Ordinary Life), proč by měla řešit, k jakému kadeřníkovi chodí a kde si kupuje oblečení (This Pretty Face), nebo popisuje, jak se sláva umí vypařit ze dne na den. Zároveň si ale svůj status rockové hvězdičky užívá, když v No Roots vypráví: „Je to divná věc, ten život, kterej vedu, ale jsem díky němu štastná.“
Situace a pocity, o kterých Amy Macdonald zpívá, jsou v její situaci pochopitelné a uvěřitelné. Problém je jinde.
Deska zní vinou producentů jako zbytečně přeprodukovaná a jednolitá masa hymnických písniček se všemi nešvary současného pop zvuku, které zabíjejí i Amynu největší přednost, totiž skvělý hlas. Tahle dívka zpívá, jako kdyby chtěla pohledem spálit všechno zlé a chlapovi vyčíst všechny hříchy světa. Což ovšem daleko lépe fungovalo v syrovějších a folk- či countryrockových skladbách typu L.A. (
) z první desky.
Na album A Curius Thing totiž jako by producenti vytáhli paradoxně slabší momenty z debutu, jež navíc naaranžovali do stadionových, lehce zaměnitelných kabátků. Kdyby písničky naopak ostrouhali na dřeň a nechali stranou všechny dohrané smyčce a syntezátory, mohli by si fandové na novince poslechnout třeba skvělou folkrockovou My Only One. Takhle se z ní stala jen lehce nevkusná tuctovka, což v určitém smyslu platí i o Your Time Will Come.
Zpěvačce to naopak sedne ve zmíněné This Pretty Face, moderním country se skotačivým intrem typu Cabron od
První singl Don´t Tell Me That It´s Over
http://www.youtube.com/watch?v=ztjyxGC2JUs
Nové cédéčko Amy MacDonald je určitě méně podivné či zvláštní, než říká název. Je pořád sympaticky upřímné, možná lehce experimentální, zároveň ale zbytečně dietní a ploché.
Amy Macdonald nedávno v souvislosti s nechutí k večírkům a bulváru řekla pro deník Belfast Telegraph: „Nestojím o to, abych měla v novinách ošklivou fotku po propitém večeru. Miluju hudbu, miluju, když hraju pro lidi, miluju, když stojím na pódiu. O to mi jde.“
My Amy pořád fandíme, proto doufáme, že to její fanoušky bude bavit i po desce A Curious Thing.
Amy Macdonald – A Curious Thing
Vydal: Universal Music
Skladby: Don’t Tell Me That It’s Over, Spark, No Roots, Love Love, An Ordinary Life, Give It All Up, My Only One, This Pretty Face, Troubled Soul, Next Big Thing, Your Time Will Come, What Happiness Means To Me,
Dancing In The Dark – Live In Philadelphia
Celkový čas: 50:17