9:20 Jeseník. Alois Nebel zvedá plácačku a padá mlha

zobrazit fotogalerii

Německé slovo Nebel znamená mlha. Přečteme-li ho pozpátku, máme slovo Leben, což je život. Právě ze života skrytého v mlze pocitů a vzpomínek vznikla komiksová předloha k filmu Alois Nebel. Film o nádražákovi Nebelovi, který jde do kin 29. září, se povedl nejen díky netradičnímu způsobu zpracování, ale hlavně díky jesenické atmosféře. Neboli pohádkové mlze, která by se dala krájet.

„Od začátku jsme tušili, že náš film bude působit jako z jiného světa,“ odpověděl Jaromír Švejdík, muzikant a autor výtvarné předlohy nového českého filmu Alois Nebel, na otázku, proč vybral do snímku své písničky, v nichž zpívají Marie Rottrová či Václav Koubek.

Je to tak. Alois Nebel, film, který vychází z románového komiksu o nádražákovi Nebelovi, opravdu působí jako z jiného světa. Nejde přitom jen o metodu rotoskopie (viz box), na české poměry unikátní způsob přípravy filmu.

Režisérovi Tomášovi Luňákovi, scenáristovi Jaroslavu Rudišovi (jehož k napsání komiksové předlohy inspiroval dědeček – výhybkář) a Jaromíru Švejdíkovi se povedlo do necelé hodiny a půl nacpat tolik pocitů, vzpomínek, drobných vtipů, precizních animovaně-opravdových scén a černobílého napětí, že vám v kině nezbude chvíle ani na odkašlání.

Krobot vede
Film táhne a atmosféru barví postava výpravčího Nebela, kterou s minimalismem sobě vlastním zahrál Miroslav Krobot.

Nemluvný, lehce neurotický padesátiletý nádražák z jesenické stanice Bílý Potok. Kromě mimoděčného přeříkávání všech časů zastávek na trati do Šumperka pravidelně dotahuje kapající kohoutky na nástupišti, s laskavostí dolévá mléko kocourovi a trápí se halucinacemi, ve kterých vidí zas a znovu jednu osobní tragédii z poválečného období.

Možná, že si v tu chvíli vzpomenete na Krobota ve filmu Příběhy obyčejného šílenství. A při scénách v socialistickém blázinci, kam putovali ti, se kterými si režim prostě nevěděl rady, snad problikne i Přelet nad kukaččím hnízdem; i v Aloisi Nebelovi se atmosféra málokdy vyšplná nad bod mrazu.

Takhle mluví Jeseníky
V Aloisi Nebelovi funguje nevlídné jesenické počasí – provazy deště, poryvy větru a voda valící se korytem – fantasticky. Ať už mluvíme o scéně, kdy se Nebelova pražská láska Květa (Marie Ludvíková) plazí s kufrem směrem k zastávce, nebo o situaci, kdy se Němý (Karel Roden) snaží utéct lesem před pohraničníky a sekerou zabije policejního psa.

Kromě zprvu nenápadné, o to ale tísnivější dějové linky s Karlem Rodenem a příběhu samotného Nebela hraje ve filmu roli i rok 1989 a sledovat je třeba také příběh Aloisova úlisného kolegy Wachka (skvělý Leoš Noha), jehož největší radostí je kšeftování s tvrdým alkoholem a masovými konzervami.

Ne, udržet pozornost při Nebelovi není tak těžké, přesto to však jde chvílemi jen ztuha. Víc než děj na sebe totiž strhává pozornost ona černo-bílo-šedá atmosféra, náznaky, lidské pohyby "animovaných" figur a také postava vnitřně nečitelného Aloise Nebela (jakkoliv například Noha – Wachek  je v roli kamarádíčka zábavnější patron).

Jistě, pro někoho může být tempo jesenického příběhu, malého výseku z doby okolo sametové revoluce, nesnesitelně pomalé. Ostatně sám Krobot o své roli říká: „Mohl bych hrát i rychleji, ale snažil jsem se splynout s krajinou.“  

Autoři Aloise Nebela ale do kin poslali přesně takový film. Film, který nenásilnou formou splyne s krajinou a z ní jako skrz plastickou formu na cukroví vysílá na plátno dobrodružství, zoufalství i naději.

Alois Nebel
ČR, 87 minut, drama
Režie: Tomáš Luňák
Scénář: Jaroslav Rudiš
Výtvarník: Jaromír Švejdík, rotoskoping studio Tobogang
Hrají: Miroslav Krobot, Karel Roden, Marie Ludvíková, Tereza Voříšková, Leoš Noha, Alois Švehlík a další
Hudba: Priessnitz, The Bombers, Umakart, Petr Kružík
Premiéra v ČR: 23. září 2011