8 věcí, které fakt nechcete, aby se vám staly v restauraci
Do restaurace chodíme hlavně proto, že se nám občas nechce vařit. A taky proto, že mimo domov prostě občas chutná líp. A taky proto, že je to víc akční. A když je něco akční, může jít spoustu věcí i jinak, než jsme čekali. Třeba takhle.
- Když si na internetových stránkách podniku najdete v menu jídlo, které chcete ochutnat už dlouhá léta, a pak, když dorazíte na místo, vám číšník sdělí, že ty webovky jsou zastaralé a že už ten pokrm nemají tři roky v nabídce.
- Obsluhuje vás číšnice, která se vám velmi líbí, a těšíte se na to, že jí dáte tučné spropitné (protože má hlavně dobrá prsa) a ona místo ní přijde s účtem ta zkušebně nejstarší, která obvykle už není tak atraktivní a vy stejně dáte to spropitné, protože je vám to blbé.
- Objednáte si jídlo, čekáte na něj půl hodiny, už to nemůžete vydržet, a tak jdete na malou, kámoška vám píše, že je jídlo na stole, vy spěcháte, a ten pitomý kohoutek vytryskne vodu s takovou vervou, že si musíte sušit půl hodiny svoje šatstvo.
- Když (samozřejmě nechtěně) umažete stůl a snažíte se skvrnu zamaskovat tím, že na ni dáte slánku nebo podtácek a číšník přijde a řekne, že zrovna tamten stůl vedle slánku a podtácek nutně potřebuje.
- Objednáte si jen minerálku a obsluha se na vás koukne jako na dotěrný a krajně nepříjemný hmyzí druh, protože jste si neobjednali celé menu odshora dolů.
- Když nadiktujete číšníkovi asi dvacet tři položek a on si to nikam nezapisuje, protože tvrdí, že si to bude pamatovat, a pak vám přinese dvacet dva položek, ale na tu jednu, na kterou jste se shodou náhodu těšili zrovna nejvíc, zapomene.
- Když pracně, za úplatek a s maximálním ponížením objednáte poslední stůl s výhledem na město pro svou polovičku na Valentýna a zjistíte, že ten večer platí úplně jiné, pětkrát dražší menu.
- Když najdete v jídle vlas a chystáte se zažalovat číšnice, kuchaře a všechny okolo, a pak se zjistí, že jediný, komu může vlas patřit, jste vy, protože nikdo jiný široko daleko modré vlasy nemá.