7 příběhů: Co řekly děti a dospělí z toho málem umřeli strachy
Děti jsou radostí i starostí zároveň. Je jedno, zda jsou naše nebo zda je pomáháme hlídat, i tak pro ně děláme první, poslední, bojíme se o ně... Někdy nás ale ony samy dokážou neskutečně překvapit až vystrašit tím, co řekou či udělají. Podívejte se na sedm příběhů tak, jak je převyprávěli dospělí.
- „Šestiletý klučina se přiblížil k mému obličeji a opravdu zle mi řekl, že se mi chystá vytrhnout řasy jednu po druhé, protože jsem ho nenechala dívat se na nevhodný film. Před rodiči se pak ale tvářil jako neviňátko.“
- „Uspala jsem synovce. Najednou jsem uslyšela kroky v jeho pokoji, tak jsem šla za ním, abych jej znovu uspala. Seděl ale v posteli a zíral na zeď. Zeptala jsem ho na ty kroky, co jsem slyšela, a on mi řekl, abych nic neříkala, zatímco si oni hrají.“
- „Jako chůva jsem hlídala dítě, které mi řeklo, že potřebuje sbíječku, se kterou zabije lidi a pak si z nich postaví hřiště. Děsivé, že?“
- „Jednou jsem našla svou neteř mrtvolně ospalou sedět uprostřed obývacího pokoje. Kývala se a něco si mumlala. Vystrašilo mě to, ale pak jsem zjistila, že je náměsíčná a mluví ze spaní.“
- „Nedávno jsem čekala na zastávce. Když přijel autobus, nastoupila jsem a holčička, která se děla přede mnou, se otočila na tatínka a řekla: „Smrt je doktor chudých!” „
- “ „Nemůžu jít nahoru sama,” řekla mi tříletá holčička a dodala: „Možná, že v mém pokojíčku bude ten muž.“ Začala mi vysvětlovat, že v noci u ní někdo byl. Uklidnila jsem jí tím, že to byl určitě její tatínek, který ji šel zkontrolovat. Řekla mi, že ne, že to táta nebyl, protože ten pán byl vysoký a hubený, tedy úplný opak táty.“
- „Hlídala jsem malou holčičku. Vypadala jako moje mamka a řekla mi: „Mohla bych tě teď zabít a nikdo by to nevěděl.“ „