Plagiáty: 5 písní, které se tak trochu podobají jiným
Těch několik málo tónů ve stupnici není dost na to, aby se vymýšlely pořád nové melodie. Nevyhnutelně se občas musí přihodit, že umělci si od sebe nechtěně (a taky chtěně) půjčují kdecos a pak to vydávají za své vlastní (a to není hezké). Dnes se tedy podíváme na písně, které jsme sice už někde slyšeli, ale vůbec nám to nevadí, protože je máme rádi i tak
Meghan Trainor – All About That Bass (2014) / Koyote – Happy Mode (2006). Skupina Koyote je ve své korejské domovině nesmírně populární. Neméně populární je v Koree i Meghan Trainor – ovšem půjčovat si bez dovolení se zkrátka nesmí, i kdyby to bylo nezáměrně. Joo Young Hoon, hlavní skladatel Koyote, se vyjádřil pouze na Twitteru a to velmi krátce: „Probírám tuto záležitost se svým právníkem.“ Znepokojení je zřejmě na místě, neboť v obou písních je prakticky stejná melodie, stejné akordy a stejný rytmus, a to už je docela průšvih. Aspoň, že lyricky je na tom Meghan Trainor přece jen trochu ve výhodě.
fun. – Some Nights (2012) / Simon and Garfunkel – Cecilia (1970). Zpěvák fun. inspiraci legendární folkovou dvojcí vůbec nepopírá. Koneckonců na všelijaká obvinění je už zvyklý, své si užil, když byl osočen, že až příliš kopíruje pěvecký styl Freddieho Mercuryho (což je sám o sobě nesmysl, neboť Mercuryho napodobit nelze). Cecilia a Some Nights ovšem spojují dva základní (a podobné) spojovací prvky – popěvek „whoa-a“ a perkuse (v Celilia již bylo ověřeno, že obsahují pleskání do stehen a bušení do klavírní židličky). Paulu Simonovi to ale asi na nervy nějak neleze, protože žádná žaloba na fun. dosud podána nebyla.
Coldplay – Viva La Vida (2009) / Joe Satriani – If I Could Fly (2004). Viva La Vida je bez debat nejúspěšnější singl Coldplay nejen proto, že to byl jejich první hit, který se umístil na prvním místě britské i americké hitparády, ale i proto, že skupina za něj získala zlatý gramofonek za nejlepší píseň roku. To trochu rozesmutnilo proslulého kytaristu Joeho Satrianiho, který už o pět let dříve vydal song If I Could Fly, po jehož poslechu je nadmíru patrné, že písně jsou si dost podobné. Satriani si to pochopitelně nenechal líbit, ale nakonec to dopadlo dobře – oba interpreti se vyrovnali mimosoudně.
Nirvana – Come As You Are (1992) / Killing Joke – Eighties (1985). Říká se, že Kurt Cobain měl už při psaní Come As You Are takový neblahý pocit, že jeho píseň zní až příliš jako song anglické kapely Killing Joke. Tedy konkrétněji onen proslavený kytarový riff, který Kurt trochu zpomalil. Zajímavé je, že členové Killing Joke chtěli své americké kolegy skutečně za plagiarismus zažalovat, ale nakonec od pře ustoupili kvůli finančním i osobním důvodům a časem jim to přestalo vadit úplně a dokonce jsou s bubeníkem Nirvany Davem Grohlem velcí kámoši.
Robin Thicke, Pharrell Williams – Blurred Lines (2012) / Marvin Gaye – Got To Give It Up (1977). V tomto případě to všechno dopadlo už hůř. Tedy alespoň pro Pharrella Williamse a Robina Thickea (na poslední chvíli se Thicke dokonce snažil právně svalit vinu na Pharrella). A taky pro rappera T. I., který se na songu objevuje. Soud totiž plagiarismus uznal. Rodina Marvina Gaye nakonec vysoudila přes sedm milionů dolarů. Do dnešního dne se ani Thicke ani Williams nemohou smířit s tímto verdiktem a konstatovali, že to je špatná zpráva pro celou hudbu, neboť rozhodnutí jako takováto omezují kreativní svobodu.