16 nejnepříjemnějších zvuků kolem nás
Nepříjemné zvuky se dělí do dvou kategorií. Ty, které přeruší naši činnost (spánek, myšlení), a pak ty, které okamžitě způsobí jednoznačnou negativní reakci našeho mozku. K poslechu máme obě.
- Škrábání nehty na plechový parapet. Nebo školní tabuli. První místo náleží tomuto “soundu” už proto, že stačí pouhé pomyšlení na něj. A nehezký pocit je na světě.
- Zvracení popřípadě dávení. Stejně jako v předchozím případě, zde hraje představa svoji nezastupitelnou roli. Samotné zvukové provedení pak vyvolává nutkavou potřebu se opičit.
- Zpětná vazba mikrofonu. Už vás z ní určitě bolely uši.
- Falešné hraní na housle. Říká se, že to “tahá za uši” a platí to i o zpívání.
- Pláč mimina. Jeho frekvenci kolem 900 Hz vnímá zejména mateřské ouško velice pozorně. Je to tak nastavené od přírody.
- Mlaskání. Hrozné je, že až na mlaskajícího jsou z tohoto zvuku všichni ostatní na kaši.
- Cinkání lžící o talíř. Dá se odstranit úpěnlivými domluvami o slušném stolování.
- Dobržďující vlak. Skřípění brzdné soustavy nebylo zatím zcela odstraněno.
- Hádající se lidi. I když přesně není slyšet, o čem se hádají, hněv a hlasitá agrese obsažená v tóninách hlasů je nesnesitelná.
- Zubní vrtačka. Opět fungují představy středověkého dentálního mučení a vysoká nezaměnitelná frekvence tohoto nástroje.
- Vrzající dveře. U tohoto zvuku posluchači nadskakují, pokud je pomalejší tempo. Bojí se, pokud se vrže déééle.
- Prdění. Tady se názory mírně rozcházejí. Někdo je považuje i za zábavné, ale se zvyšujícícím se počtem v uzavřeném prostoru převažují negativní odezvy. I kvůli doprovodnému odéru. (leckdy paradoxně bez zvukového upozornění)
- Krkání. Platí vše z bodu 12, jen je možné precizněji identifikovat, jakýže druh salámu to dotyčný papal.
- Hlasitá motorka. Zejména v noci s vytuněným výfukem si připadá vtipně asi jen biker za řídítky.
- Hlasité polykání. Takový robot na jídlo…
- Žvýkání žvýkačky. Iritující je to náramně i ve skupinovém provedení s občasným prasknutím bubliny.